Wu Yuan Ming Mei - zelené obočí - 09 (z Teanetu)
Slíbená degustace čaje, který jsem se díky Wránovi naučil připravit. Děkuji!
Ze stránek prodejce bych si dovolil uryvnout:
Čaj pochází z provincie Ťiang-si, jedná se o čerstvý březnový sběr. Nefritově zelené lístky jsou stočeny do spirálek a kvůli bílému chmýří připomínají obočí.
Suchý list připomíná vůní ranní rosu, noční louku - je svěží a zároveň trochu těžká a lehce sladká. Nahřátý voní jako louka ve sluneční lázni, seno a suché květy. Při chladnutí se postupně navrací ke své tajemné vůni noční louky.
Čaj jsem připravil v gaiwanu, nikoli Gong-fu. Tento způsob přípravy je pěkně popsán ve Wránově zápisníku, nebo anglicky zde.Čajík jsem zaléval přibližně 70 stupni. Nálev měl zelenkavou barvu, lístky spadly ke dnu téměř hned. Vůně nálevu byla narozdíl od suchého listu lehká. Připomínala ranní rosu, louku zdáli, nejspíš bych ji označli jako slabě trávovou.
S přibývajícími zalitími se luční chuť postupně vytrácí,déle přetrvává jen sladkost jakoby zdáli. Barva zůstává zelenkavá, dokud má čaj co nabídnout, pak se stěhuje ke žlutozelené. Výtečný byl čaj do čtvrtého nálevu (včetně). pátý nálev, který jsem zalil 80 stupni byl již spíše žlutozelený a měl slabou chuť.
Z příprav jsem zjistil, že čaji svědčí spíše nižší teploty, chuť je pak jemnější. Při přelouhování se do chuti dostane trocha trpkosti, při přípravě v gaiwanu to lze naštěstí snadno zachránit a následná zalití se nepokazí. Ráno čaj příjemně zahřeje, večer se dá po něm v klidu spát.
- Zápisník uživatele Méďa Pusík
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Hezké. Zajímalo by mě,
Hezké. Zajímalo by mě, co si vlastně představuješ pod pojmem gong-fu? Použití gaiwanu tímto způsobem to jistě není, ale jinak bych řekl, že gaiwan ke gong-fu patří, byť je to možná taková nadstavba.
A skutečně po tom usneš? Dobré, ale zkoušet to raděj nebudu :)
upozornění předem: dle
upozornění předem: dle mých chabých znalostí ... ;-)
Podle toho, co jsem vyčetl, slyšel a viděl, se gaiwan používá standardně k přípravě jemu vlastní - popíjení přímo z něj. To že se dá použít i na gong-fu je jeho příjemná vlastnost:)
gong-fu si vykládám: obřadná příprava čaje, většinou v konvičce (ale i gaiwanu!). Podstatné je, že se čaj slévá a pije ze šálků (ne z konvičky, hohoho).
usnutí: hodně záleží i na množství, můj gaiwan má malinko přes 100ml, lístků do něj nedám mnoho. Po tomhle se usnout dá, člověk není příliš nabuzen jako třeba po 10 konvičkách Železné bohyně. To fakt nejde ;-)))
Pročpak ne? Já provádím
Pročpak ne? Já provádím normálně gong-fu přípravu v zhongu :0))
No, položil jsem stejnou
No, položil jsem stejnou otázku ;) Tady byl použit způsob popíjení přímo ze zhongu.
nevypadá to vůbec zle,
nevypadá to vůbec zle, ten list vypadá dokonce velmi vábivě...
zajímavé by bylo srovnání s obočím které jsem měl jako první (oxalis)...to je asi úplně jiný čaj...
Teda jo :-) Těší mě,
Teda jo :-) Těší mě, že se ti tedy čaj povedl, i když teda tenhle styl přípravy asi není zcela standartní, ale pokud chutná, neni co vyčíst :-)
Tento čaj mi velice
Tento čaj mi velice zachutnal. Zkoušela jsem ho jen tak bez žádného doporučení a příjemně mě překvapil :) Hezký článek jen tak dál