Rychlodegustace dvou japonců zakoupených v Magnolii, od dodavatele TeaMoutain.

Tamacha

 Popis produktu k přečtení zde.

Před zalitím voní příjemně, nasládle, skoro jako Shincha nebo Gyokuro. Po prvním zalití vůně v konvičce připomíná Senchu. Nálev zelenkavě průhledný, další jsou už pak výraznější (žlutozelené), již znatelně připomínající chuť Tamaryokuchi.

V 1. nálevu je chuť jemná, ne příliš výrazná, lehce travnatá.

Vůně v konvičce po 2. zalití se výrazně ztrácí.

Jak po 1., tak po 2. nálevu má mírně kyselý aftertaste - o něco méně kyselý než Sencha Kawane.

U 3. nálevu hořkne přiměřeně, ne nějak výrazně. Srovnatelné s klasickou Tamaryokuchou.

5 nálevů. Možná by dalo i 6., ale dále se mi už nechtělo jít :-).

Závěr: Stejné jako Tamaryokucha, s tím rozdílem, že trvá chvíli déle, než čaj začne plně pouštět z důvodu lístků srolovaných do kuliček.

Koucha

 Japonský černý čaj - z mého pohledu rarita. Popis produktu k přečtení zde.

Vůně čaje v konvičce před zalitím voní tak, jak by si někdo nejspíše představil Senchu po delším období oxidace.

První nálev chutná v podstatě jako Ceilonský černý čaj (avšak ne s tak výraznou "černou" chutí) s mírným zvláštním "Senchovským tónem".

Na konci 4. nálevu se objevuje specificky ovocný aftertaste.

Celkem jsem našel odvahu udělat 5 nálevů :-).

Závěr: Tento čaj není má preference, a je částečnou odpovědí na mou otázku "Proč se v Japonsku nedělají jiné druhy čaje než čaj zelený?". [otázka je spíše orientační - zde vidíme, že jiné druhy čaje se v Japonsku skutečně dělají :-)]