Oživení mého filozofického koutku
Už je to dlouho, co jsem sem naposledy napsal nějaké své zamyšlení. Nechci říkat něco jako, že teď je čas to napravit. Tak to není. Hlavou mi však bloudí spousta myšlenek, které marně hledají cestu ven, nebo někam jinam. Někam, kde nebudou překážet a kde nebudou vyvolávat řetězy dalších a dalších nekonečných myšlenek, které se stále točí kolem jednoho tématu. Kolem ní...
Láska. Co je to láska? Co... Mám pocit, jako by láska byla v mém případě synonymem pro bolest, smutek, prázdnotu a nepochopení. Tak to ale není. A proč? Prostě proto, že nechci, aby to tak bylo, a stále věřím, že to tak ani nebude, jednou. Naivní, vím. A co je nejhorší? Veškerou tu bolest, všechen smutek, mohutnou prázdnotu, která mě obklopuje, to vše si způsobuji sám. A nepochopení? To pramení z toho, že už sám sebe přestávám chápat. Přestávám chápat, proč dělám to, co dělám. Vím jen, že to vše dělám proto, že jsem přesvědčen, že je to správné a že je to tak dobře, že je to to nejlepší. A ne jen pro mě, ale... i pro ni.
Joseph Addison, anglický spisovatel a politik přelomu 18. a 19. století, jednou řekl, že "myslet lze jen rozumem, ale chápat jen srdcem". Poslední dobou mám však pocit, že nejen, že nemyslím, ale že ani nic nechápu. Především sebe. Přesto jsem však přesvědčený, že rozum přece jen nějaký mám, no a srdce samozřejmě taktéž. Jenom to však, zdá se, k myšlení a chápání nestačí. Zvlášť když chci něco, co bych asi ani neměl chtít. Ji...
Lisa Simpsonová zase jednou řekla Homerovi: "Nemůžeš nikoho zmanévrovat, aby tě miloval. Důvod, proč dva lidé zůstanou spolu, je, že si navzájem dávají něco, co jiní nemají." (S5, E22, Tajemství úspěšného manželství, 1994). Jo, Lisa má pravdu. Nejde někoho tlačit do toho, aby měl rád toho druhého, aby ho miloval. Taková láska by snad ani nebyla láskou, ale jen neupřímností. Láska ale přece má být upřímná. Nebo i v tomhle jsem naivní? Ve druhé větě je nejdůležitější slůvko "navzájem". V lásce je totiž vzájemnost velice důležitá. Bez této vzájemnosti nemá láska šanci na úspěch. A i když si tohle všechno uvědomuji, stále čekám a doufám, že se něco změní. Že to bude vzájemné, jednou. Říkal jsem už, že jsem naivní? Naivní, ale zamilovaný. Do ní...
Jenom chtít nestačí, ne vždy. Ale stejně chci. Chci, aby se smála, a já s ní. Chci, aby byla veselá, a já s ní. Chci, aby byla šťastná, a já s ní. Chci, aby se se mnou cítila v bezpečí, a já s ní. Chci, aby se mi mohla svěřit, když ji něco trápí, a já jí. Chci, abychom si byli vzájemnou oporou. Chci, abychom si užili každou chvíli, kdy jsme spolu. Chci, abychom spolu vzájemně sdíleli to, co nás těší, i co nás trápí. Chci ji. Chci, aby ona chtěla mě. Chci, aby chtěla. Chci... Ano, chtít můžu. A protože chtít můžu, taky chci. Chci... JI!
Miluji ji!
- Zápisník uživatele Jirka
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Bravo ;-) mimochodem v tom
Bravo ;-) mimochodem v tom odstavci láska jsem se tak trochu viděl a zavzpomínal si...
Celý text je vlastně jen
Celý text je vlastně jen zrcadlem toho, co teď prožívám a jak se cítím. A to si rozhodně nezaslouží zvolání "bravo"...
To se omlouvám, pouze jsem
To se omlouvám, pouze jsem chtěl pochválit tvou schopnost popsat co cítíš. Jinak co dodat - bude líp? Když je člověk na dně, je to dobře, protože od něj se odrazí a je už lépe. Asi není vždy dobré se nad takovýma věcma více pozastavovat, akorát se pak trápíme...ale mozku neporučíš...
Neberu to samozřejmě
Neberu to samozřejmě nijak zle, jen jsem to chtěl uvést na pravou míru. Každopádně takto dovysvětlené mi to dává hned jiný smysl a děkuji ;-)
Jo, že bude líp, to si říkám už hodně dlouho. A světe div se, někdy je opravdu skvěle. Bohužel však tyto situace trvají maximálně v řádu hodin. A podruhé bohužel, v drtivé většině jsou spojeny s ní, s její přítomností, s jejím úsměvem, s její vůní... Už mlčím : )
Ať jsem nohama šmátral, jak jsem šmátral, dno na odražení stále v nedohlednu. Takže buď je to podvod, nebo jsem na skutečném dně ještě nikdy nebyl. Každopádně, pokud platí druhá možnost, nechci to dno raději nikdy poznat.
U mě to je ještě trošku jinak. Hlava ví, že vyvádím blbiny a že bych se na to měl vykašlat a nedělat to, ale srdce to tak nevidí. No a vzhledem k tomu, že u mě emoce mají nad rozumem velkou převahu, se má situace tak, jak se má. A kdybych měl říct, jak že to je, byl bych až nehezky vulgární, takže tu nechávám prostor fantazii každého, kdo si to přečte :-)
Jasně, když je člověku
Jasně, když je člověku zle, bere to heslo "bude líp" jako největší žvást, ale s odstupem času opravdu vidíme, že bylo lépe. Někdy to hold trvá, u mě platilo, že čas vše napraví, záliby v něčem co tě rozptýlí. A hle odražen ode dna jsem 3 roky šťastný jako nikdy. Jasně je to jen pocit štěstí, stav mozku, ale žije se s tím lépe. Chce to asi najít chuť v něčem jiném pokračovat a zahodit budoucnost, ten rozpor citů a rozumu je vždy snad nejhorší, rozum ti říká jdi dál, city se ale vrací - a to je lidské, ale často bolestivé...
Dno - kde je že ano. Myslím si že to je právě ten moment, kdy se rozhodneš odrazit se a něco pro to udělat. Ať je to jakýkoliv čin. Pokud se jedná o ženu, tak buď udělat opravdový krok pro to aby věděla jak moc ti na ní záleží (i kdyby to měl být poslední pokus i když už víš že to je marné), nebo se překonat a odloučit se. Ovšem to nelze uspěchat, vše je v člověku dané, musí odeznít bolest a pak třeba odjet, ke všemu musíme dospět.
Když už tak píšu, snad nevadí když rozvedu i moji myšlenku ohledně toho pocitu štěstí - taky záleží na úhlu pohledu, někdo si povzdychne že má blbou práci, někdo že nemá peníze a hned si řekne, jak je nešťastný, ale to přeci nejsou aspekty štěstí...v takových situacích kdy mě něco takového napadne si říkám, že jsem sobec, v Africe nemají lidé co jíst, teď jsem četl článek jak v Číně vyrábějí hračky v nelidských podmínkách atd. atd., potom mám takový pocit, že můžu být rád, že jsem tam kde jsem a že mi je tak jak mi je.
Omlouvám se jestli to vyznělo jako nějaké žvásty, ale takto to vidím.
U mě to s časem nějak
U mě to s časem nějak nefunguje, zvláště pak proto, že sám kolikrát "přilévám olej do ohně", aby se plamínek ještě trošku rozhořel. Vím, že to nemám dělat, ale stejně to znovu udělám. A snad to není ani proto, že bych si namlouval, že se něco změní, ale prostě chci být s ní... A snít, aspoň na chvíli. Snění je fajn, ale jen v určitých mezích...
Asi nemám na to, abych se odrazil, dost silnou vůli. Zatím jsem dospěl akorát k tomu, že sice přesně vím, co chci, ale nedokážu toho dosáhnout. A tady jenom chtít skutečně nestačí, a to ani když chci tak moc. Možná bych měl chtít nechtít...
Na štěstí jako takové je třeba nahlížet z více úhlů pohledu. Každý má to své, subjektivní, štěstí. Každého těší něco jiného, někdo jiný. Vše je o individuálním osobnostním nastavení, o nárocích a požadavcích konkrétního člověka. I když si uvědomím, že spousta lidí na tom je určitě mnohem hůř jak já, tohle uvědomění mi v ničem nepomůže. Stejně tak nezáleží na tom, jak problém konkrétního člověka vnímá jeho okolí, ale jak jej vnímá on sám. A tak... Tohle by bylo na dlouhou, jistě zajímavou, debatu :-) Tak kdybyste měli někdo ve čtvrtek večer cestu kolem Slona, stavte se, budu tam :-)
Každý má svůj pohled, proč tomu hned říkat žvásty? ;-) I když podobný pocit mám teď z toho, co jsem psal sám :-)
Možná to je ten problém,
Možná to je ten problém, že znovu rozdmycháváš ten plamen. Možná ne, možná opravdu zahoří. Co vím, tak pokud není člověk jako spoustu lidí v dnešní době (holka = jen zkušenost a potěšení) tak je hodně hodně nesnadné si např po rozchodu zachovávat s partnerkou přátelský vztah. Ať už z jakéhokoliv důvodu, tak to bude nepříjemné. Nevím jak u ostatních, ale u mě ano, protože se citově hodně vážu a je problém když se něco otřese.
Samozřejmě neznám podrobnosti, ani mi nepřísluší je vědět - to co je mezi mužem a ženou má být v drtivé většině případů jen mezi nima. Ale přesto - chtít nestačí? Nenapadá mě jediný případ, kde by se nedalo udělat cokoliv, jakýkoliv pokus.
Jak jsem říkal, na to abys pokračoval, se musí tvoje mysl připravit, u každého to je jiné podle mě, někdo to rozchodí za pár dnů (nechápu - pak to nebyla láska) někdo za měsíc, někdo za rok, to záleží taky na mnoha věcech...
U příspěvku dole jsi napsal, že doufáš, že se z toho všichni poučíte - po mích "zážitcích" mi přijde, že to je dobře co vše se stalo, že jedině pak jsem mohl dospět tam kde nyní sem, vše co se stalo už se nedá vzít a když si připustíme co se stalo a poučíme se, budeme pro příště moudřejší/opatrnější atd..
Ohledně toho pocitu štěstí - ano taky si říkám, že je až ubohé se utěšovat nad neštěstím druhých, ale je to fakt, že můžeme být rádi za to kde jsme. Ohledně citových vztahů je to to samé - jsou horší věci. Tento týden mi říkala ženská z práce, že celou noc utěšovala holčinu že se jí zabil kluk v autě - to musí být nápor, neumím si to ani představit, nevím jak bych mohl pokračovat...
Škoda, že cestu do Brna nemám skoro nikdy, docela rád bych si popovídal, mám rád rozhovor kde prostě dumáš a zjišťuješ podstatu všeho, poslouchat jaký pohled má na danou věc druhý, zkrátka nejenom hovor co slyšíš na každém rohu.
Pro mne to je to co cítím, ale vsadím se že se někdo najde kdo tomu řekne žvásty. Ono když si to člověk přečte po sobě tak to zní vždy tak nějak divně, ale prostě mluvíme upřímně, jsme to my :-)
Ono je to ještě trošku
Ono je to ještě trošku jinak. Každopádně chyba je skutečně v tom, že stále jen rozdmýchávám, co by mělo uhasnout. Zvláště pak proto, že plamen hoří jen na mé straně (nebo jsem o tom alespoň soustavně přesvědčován, byť stále naivně doufám, že to není tak jednostranné, jak mi ona tvrdí). Ale nic není neřešitelné, vždy se dá něco dělat... : ) (Chce se mi napsat "jenže co?", ale já vím, vím co... jen právě tohle nechci...)
Chtít nestačí, pokud chce jen jeden. To je asi to hlavní, oč tu běží. A můžu se třeba stavět na hlavu... Ne, nechtějte to po mně ;-)
Nejhorší je, že bych potřeboval dělat spoustu jiných věcí, ale jak ji mám v hlavě, nejde to. Prostě se musím smířit s tím, jak to je. Jo, vím, co bych měl dělat, ale nevím, jak se přimět, jak se donutit, když to, co bych měl dělat, není to, co chci.
Jo, lidé se přece poučí ze svých chyb. Jenže kolikrát ty chyby budou muset zopakovat? V tomhle jsme stejní ona i já. Stále děláme ty samé chyby. Když už jsme z něčeho skoro venku, opět do toho spadneme. Přitom bychom oba potřebovali ven z toho začarovaného kruhu. Sice by to znamenalo, že bychom nebyli spolu, ale bylo by to zřejmě to nejlepší pro nás pro oba. Oba ven ze začarovaného kruhu, každý z jiného.
Ano, samozřejmě máš pravdu, tohle jsou skutečně zátěžové situace. A mnohdy mnohem horší, než třeba to, co prožívám já. Ale o to nejde... Navíc ani nevím, co prožívá ona. Jediné, co vím, je, že to také není legrace, a já jí (a v konečném důsledku ani sobě) to nijak neusnadňuji.
Třeba se setkáme někdy jindy a někde jinde, budu se těšit ;-) A můžeme poreferovat o nesmrtelnosti brouka :-)
Jo, my... Někdy sám sebe fascinuji, když si po sobě čtu něco, co jsem dříve napsal. A někdy dokonce i v příznivém smyslu slova :-)
Bravo!!! Tohle je
Bravo!!! Tohle je výborné!! Totál!!!
Ehm?
Ehm?
jako ze je to kvalitni
jako ze je to kvalitni clanek..:-)
Je konec léta – krásný
Je konec léta – krásný zimní den. Slunce září, obloha je jasná a trochu mrzne. Sednu si do dveří a čekám na sníh. Na stěnu sedla včela. Bude zima. Měl bych nasypat ptákům. Nejdřív se oblíknu. Sedím v otevřených dveřích a mráz mě štípe do prstů na nohách. Mám být někde jinde a s někým jiným. Jdu si pro ponožky a nacpu dýmku. Inkluze dýmu prostupují křišťálovým světem. Venušiny vlasy. Kouř se motá jako včela, zasažená zápachem odlétá. Kroutí se v nekonečných improvizacích mezi větvemi a vločkami.
Polední slunce nehřeje, ale rozsvěcuje krajinu.
Je zima a já nejsem v Africe se svými druhy – řekla by vlaštovka a umřela hlady.
Já umřu žalem.
(7/9/2004)
Jo, je to tak nevesele
Jo, je to tak nevesele krásné. Nebo krásně neveselé? Tak... Jak to říct... Pocity se schovávají takřka za každým slovem a jen po očku vykukují ven. A možná je dobře, že jen po očku...
... podle moudrých
... podle moudrých starců, ale i mého občas polámaného srdce, trvá dva roky než se vyrovnáme se ztrátou těch, jež jsme milovali. A je celkem jedno, jestli jde o přátelský rozchod, rozvod po italsku či neúprosnou smrt.
... ale vstát dneska rano z postele a naladit na tvář zdvořilý úsměv... já vím...
Ona mnohdy rychlost toho
Ona mnohdy rychlost toho vyrovnání se souvisí i s přístupem dotyčného a s aplikovanou "léčbou". Někdy pomůže "klín vyrazit klínem", jindy to však může být ještě horší... Horší!
S tímhle jsem právě většinou neměl skoro žádný problém. Vstal jsem a než jsem vyšel ven z domu, už jsem měl na tváři nasazený pseudoupřímný úsměvy a bylo to. Zpětně si uvědomuji, že tohle není dobrý přístup. Ale teď už to je stejně jedno, teď už to nedokážu, ne tolik, jako dřív. Ale stejně se o to snažím...
Jo, bude líp :-) Téhle naděje se nevzdám!
..láska jest pouze stavem
..láska jest pouze stavem mysli..stavů mysli jsou tisíce..ale jen jeden je teď a tady..kdo ví co bude za chvíli..
Nemilý je však ten fakt,
Nemilý je však ten fakt, že přes tento stav se nemůžu dostat dál, ať dělám, co dělám. I když je pravda, že ne vždy dělám vše proto, abych byl z toho stavu venku. Ale to právě proto, že ji miluju, jo. A doufám, že jednou se poučím. Stejně tak doufám, že se poučí i ona, ale zase úplně jinak, resp. v jiné souvislosti :-)
vy jste teda filosofove...
vy jste teda filosofove... to je jako v Bravičku...
hmm, vzhledem k věku
hmm, vzhledem k věku zúčastněných musím nesouhlasit :)
Bohužel. Jak vidno, nemá
Bohužel. Jak vidno, nemá to s věkem co dělat! :-))
:) Benki, dobrý. :-))
:)
Benki, dobrý. :-))
Hold má dar slova. Aby to
Hold má dar slova. Aby to zkončilo čajově: Po ránu Shree Antu Golden- rok starý ale stále výživný.
Aby ta filozofie nechyběla
Aby ta filozofie nechyběla ;)
http://www.buchtik.eu/Tao/tao.htm#nahore
Důležité je si uvědomit
Důležité je si uvědomit že minimálně 50% děvčat které za den potkáš by byly stejně dobré jako ona a kdyby vás okolnosti zavedli k sobě byla by naprosto stejná situace. Život je krátký a je zbytečné snažit se rozehřát ledovec, měl bys jít dál ;-)
takže máš dvě možnosti, buď jí odstřihni od svého života a nebo vytluč klín klínem jak jsi psal. Můžeš se v tom motat jak dlouho chceš ale stejně nakonec dojdeš k jednomu z těhle řešení.
Přece jen jsem trošku
Přece jen jsem trošku náročnější, chlape ;-) Za celý letošní rok jsem potkal 2 holky, které ve mně byly schopny rozhořet skutečnou touhu. A jednou z nich je ona. No a je fakt, že další fajn slečnu jsem poznal dneska ve vlaku cestou domů. Jen mě trošku zamrazilo, když jsme se představili. Jmenuje se totiž stejně, jako ty dvě. Zajímavá náhoda...
Myslím, že to není o snaze směřující k rozehřátí ledovce, ale souhlasím, máš pravdu, je třeba jít dál. Z mnoha důvodů...
Nemohu, a ani nechci, ji odstřihnout od svého života. Je pro mě moc důležitá na to, abych to udělal. A s vytloukáním klínu klínem taky nevím. I když... Jo, uvítal bych to, ale netoužím jen po nějaké náhražce, nýbrž po skutečně fungujícím plném vztahu. Stále mám ale před očima ji a tím pádem i klapky na očích. Říkám si proč...
Uvidíme, jaké řešení to nakonec bude, snad bude příznivé. Už jsem spadl zpátky opakovaně několikrát a nechci znovu (i když v tuto chvíli asi pořád ještě ležím někde dole, po posledním pádu).
To rád slyším, že se
To rád slyším, že se našla nějaká která tě zaujala ;-)
Jak říkáš s tou náhražkou - docela těžký, člověk je pak navyklej nebýt sám a pořádně pak nevidí po takovéhle události vady druhých...jak říkáš klapky na očích...ale většinou poznáš kdo ti sedí, prostě je naladěn na stejné vlně, takže přeju úspěch, zasloužíš si najít takovou jakou si představuješ, myslím že když jsou dva lidé kteří se k sobě hodí, tak se nakonec steně najdou ;-)
Jo, taky jsem rád,
Jo, taky jsem rád, nicméně prvotní zaujetí není problém. Ale je třeba, aby to zaujetí také vydrželo. Někdy ale zas takové zaujetí drží a drží a drží, i když by bylo mnohem lepší, kdyby mě co nejdříve pustilo. (Nejhorší je, že nevím, proč ji chci, ale vím, že chci, a moc.)
Díky za přání ;-) Věřím, že najdu. Ale stejně si nemyslím, že se "ti dva" nakonec stejně najdou... Ale bylo by to skvělé.
Ahoj Jirko, nejsem si tedy
Ahoj Jirko,
nejsem si tedy úplně jistý, lze-li tu mluvit o koutku filosofickém, ale velmi prostým řešením je si uvědomit, co láska definovaná jako pohlavní ve skutečnosti opravdu je - doporučuji Arthur Schopenhauer - Metafysika lásky. Krátké, velmi účinné, byť poněkud příliš přímé pro obecný vkus :-)
Zdeněk Prachař
Ahoj Zdeňku, budu-li
Ahoj Zdeňku,
budu-li vycházet z laického chápání slova filozofování jako defakto jakékoliv rádobyintelektuální debaty nad určitým tématem, myslím si, že označení "filozofický koutek" je namístě. O to tu však ale neběží ;-)
Jsem přesvědčený, že není možné vycházet pouze z jedné definice lásky - lásky pohlaví. Je mi jasné, že mnohým je ta definice blízká, navíc poměrně logicky vychází z principů evoluce, nicméně Schopenhauerův pohled na lásku považuji za příliš jednostranný. Láska není (alespoň pro mě ne) pouhým sebeklamem za účelem rozmnožení se. Pro mě je též ušlechtilým citem, který, je-li opětován, nám pomáhá v překonání nejrůznějších životních těžkostí a slouží jako výtečný životabudič.
Nesouhlasím se Schopenhauerem v jeho pohledu na lásku. Nejsme pouhými nástroji svého druhu. Ne vždy, ne nutně a ne nevyhnutelně.
Ahoj Jirko, s jeho názorem
Ahoj Jirko,
s jeho názorem souhlasí málo kdo, ale nikdo jej dosud spolehlivě nevyvrátil, spíš to vypadá, že zrovna v tomhle se úplně nesekl :-). Ale o to tu kupodivu neběží. Ono to může být tak, jak říkáš v posledních větách, ale jen za podmínky, že si uvědomíme, co láska pohlavní je a vědomě uděláme krok přes tuto danost. Jsme lidé a je nám dána svoboda - svoboda ke zlému, ale také svoboda poznat a dle svého poznání volit :-).
Měj se moc hezky a nenech se rozptylovat mrmláním školometských skorofilosofů zpodfousů v koutě :-)))))))
Zdeněk
Souhlasím s tebou Jirko,
Souhlasím s tebou Jirko, milovat pro mě neznamená lásku těl, ale lásku duší. Pokud bych uvážil lásku pohlaví, bere to sebou mnohdy i daň - neúcta k ženám, zevšednění (v noci bude na čas rušno,ale k čemu když si nic moc neřekneme) a od toho odvíjející se rozpad vztahu. Mnoho lidí, možná i drtivá většina v mém okolí žije právě touto láskou pohlaví (většinou až je hrátky omrzí tak hledají něco i víc). Ale není to omezení myšlení a od toho se odvíjející degradace člověka? Že by jsme se vraceli ke zvířecím kořenům - samec oplodní samičku a jde si zas dál...
Já osobně musím žít ve vztahu kde je harmonie hlavně ducha a pak těla.
Pro začátek jen doplním,
Pro začátek jen doplním, že tam mám překlep. Láska pohlaví má být láska pohlavní ;-) Ale v kontextu toho, co píšeš, to stejně nic nemění.
Sex a sexuální soulad jsou důležitou složkou vztahu. Ale jen "postelová harmonie" dobrý vztah rozhodně nevytvoří. Vše je však především o prioritách každého z nás...
Jsem rád, že už tyhle
Jsem rád, že už tyhle věci nemusíme řešit spolu u čaje a můžeme si v klidu užívat chuť pu-erhů a gyokur, které nejsou v nabídníčku, Jirko. I přes náladu tohoto filosofického zamyšlení jsi měl včera víc než dobrou náladu, za což jsem rád :-)
A mimochodem, obdivuju vaše znalosti Schopenhauera, pánové :-) Přidá se někdo další? Stane? Benki? :-)))
Tak to je fajn, lepším
Tak to je fajn, lepším se, už zase zvládám tvářit se, že je všechno v pohodě : )
Na mě nekoukej, já
Na mě nekoukej, já filosofuju leda co mne život naučil ;)
Já ne. Sorry. :) Nechci se
Já ne. Sorry. :)
Nechci se nikoho dotknout. Jde o velmi osobní věci, které nikdy neprobírám "venku".Jirka se rozhodl, jak se rozhodl. Je to jeho věc, což respektuji, ale komentovat jeho příspěvek nehodlám.
Úvahy o tom, zda je lepší taková, či jiná forma vztahu, zda duchovní či spíše "reprodukční" mi připadá úplně zbytečná a svým způsobem ubohá. Viděl jsem dost příkladů obého, nad to i mnoho "mravokárců", střežících duchovní podstatu vztahu, jako svátost, kteří pak z ničeho nic podléhali nenadálému plamenu vášně.
NIc není trapnějšího, hloupějšího a tím i nebezpečnějšího, než sjou jakákoli dogmata! A ruku v ruce s tím pocit, že když jsem na té, či oné straně, jsem něco víc!
Cesta do pekel je dlážděna dobrými skutky.
PS: Shopenhauer není zrovna můj nejoblíbenější filozof, ale je to určitě tím, že ho znám velmi, velmi povrchně.
Osobní věci to jsou,
Osobní věci to jsou, avšak nezabíháme do detailních podrobností, mluvíme tak nějak všeobecně i konkrétně :-) Myslím, že není nic špatného mluvit o problémech, podělit se a popovídat si o nich - a nemusí to být jen problémy, může to být cokoliv. Jestli má někdo problém s komunikací, beru to, ovšem i čajová témata pořád dokola se omrzí, proto takovéto úvahy a debaty jsou příjemným zpěstřením :-)
Souhlasím s tebou, dogmata jsou k ničemu, vždy je lepší dát věcem volný průběh.
Přesně tak, mluvit
Přesně tak, mluvit můžeme o čemkoliv, pokud sami chceme. Ostatně, pokud by nikdo tady neměl potřebu reagovat na to, co píšu, ať už v jakémkoliv duchu, také by nereagoval. A ejhle... :-)
Dogmata nejsou k ničemu. Dogmata jsou základními pilíři pro vše ostatní ;-) Vždyť i demokratický právní systém je postaven na obrovské množině nejrůznějších dogmat.
To, jak moc je co osobní,
To, jak moc je co osobní, záleží na každém z nás. Navíc, jak trefně poznamenal Mechatronik, domnívám se, že zde nezabíháme do žádných podrobností, takže ta debata není tak citlivá, nebo choulostivá. Samozřejmě ale po tobě nežádám jakékoliv komentáře toho, co tu píšu. To ostatně nežádám po nikom...
Mně to ubohé nepřijde. Každý občas říká, že by v té a té situaci dělat to a to, ale teprve realita a skutečné "bytí" v té situaci ukáže, jaká je skutečnost. To poznávám dnes a denně, nejen na sobě samém. Nemám ale pocit, že by kdokoliv v této diskusi působil jako nějaký mravokárce, proto bych řekl, že jsi se svým příspěvkem tak trošku mimo mísu ;-)
A dogmata? Nejde o dogmata jako taková, ale především o to, jak je s nimi nakládáno. Dogma samo o sobě špatné není, ať se už dotýká čehokoliv. Nebezpečné je to, jak s dogmaty mnohdy sami nakládáme. Každý má přece něco, o čem je přesvědčen, že to tak prostě je, a nehodlá o tom diskutovat. Je to nevůle? Je to pokrytectví? Je to dogma? ... A není to vlastně jedno? :-)
S dobrými skutky je potíž. Už jen proto, že to, co si myslíme, že je pro druhého dobré, ještě nemusí za dobré považovat on sám. A mnohdy taky nepovažuje.
Mně filozofie celkově moc k srdci nepřirostla. Ale kecat o ničem dovedu dokonale ;-)
No, nezbývá mi než
No, nezbývá mi než doporučit, aby sis to přečetl ještě jednou. Já tam totiž s výjimkou prvních vět vůbec nereaguju na to co jsi psal Ty. To tam je, mimochodem taky.
Pouze jsem odpověděl na výzvu výše, zda nechci reagovat. Tu výzvu jsi nepsal Ty, tak moc nechápu, proč se toho chytáš. Vůbec si nemyslím, že jsem mimo mísu. Toť vše.
Za reakci na Steeho výzvu
Za reakci na Steeho výzvu považuji první řádek tvého příspěvku. Vše ostatní se týká, dle mého názoru, mého příspěvku a následné diskuse. Proto na to také reaguji, proto jsem se toho chytl ;-)
Ty si nemyslíš, že jsi mimo mísu, já si to myslím (hovořím jen a pouze o tom "mravokárcovství"). To je právě tou jedinečností každého z nás ;-) Každopádně rozdílnost názorů snad nebude důvodem pro to, abychom se nějak vážněji nepohodli.
Naopak, už s Tebou
Naopak, už s Tebou nepromluvim do smrti smrťoucí !!
:-))
Snad se s tím nějak
Snad se s tím nějak vyrovnám... za pár let :-D
BTW letos se, jak vidno, asi fakt nesejdem...
Nevadí. Už jsem s Benkim
Nevadí. Už jsem s Benkim mluvil. Uděláme něco v lednu. Mám pár super špeků!
Dal bych klidně něco přes víkend.
No, snad to s obhajobou
No, snad to s obhajobou diplomky a se státnicemi nějak skloubím ;-)
Taky si na vás udělám ve
Taky si na vás udělám ve zkouškovém čas, pánové... (pokud mě teda pozvete :-)) Těším se už teď!
tak .. na ty špeky jsem
tak .. na ty špeky jsem zvědav! :-D
Něco už jsi zkusil (toho
Něco už jsi zkusil (toho opičáka a čerstvou TGY) k tomu mám teď "úplně" čerstvý Mao Feng, ten jsem ještě nerozbalil. Ale hlavně jednu věc, kterou s dovolením ohlásím až na místě. ;-)
Řekl bych, že je na co! Já se hlavně těším na vás. Páč už to dáváme dohromady půl roku. :-)
Nevím proč, ale mám
Nevím proč, ale mám pocit, že Benki myslel úplně jiné špeky :-D
:-X
:-X
Ach jo. S váma je to
Ach jo. S váma je to někdy fakt těžký, hoši. :))
Jojo kamarádi, my než se
Jojo kamarádi, my než se domluvíme, tak ty čajiky budou zralé, max. tak na archiv :D
No co, pu-erhům to
No co, pu-erhům to nevadí, ale co ty Stanovy špeky? nenechme je vyčuchnout! :-D
No, taková archivovaná
No, taková archivovaná TGY nebo slibovaný Mao Feng, nemusí být špatný :D
Nepokoušej to, jinak se
Nepokoušej to, jinak se toho Stan chytne a sejdem se v únoru 2015 :-D
Zda sa, že autor članku
Zda sa, že autor članku je neščastne zamilovany... Veru, neopätovaná láska vie poriadne boliet. Clovek sa nedokaze na nič poriadne sústrediť, veci ktore ho predtým bavili, sa mu zdaju uplne nepodstatné až malicherné, stále myslí len na ŇU... Zažil som to už niekoľkokrát. A myslím, že ak nie je šanca, že z jej strany bude cit opätovaný, najrýchlejsie ako sa z toho dostat je zmeniť prostredie, aby sa s nou prerušil akykolvek kontakt - hoci len vizualny. Je veru veľa pravdy na príslovi "čo oči nevidia, srdce neboli". Ja som bol takto "nestastne zamilovany" do spoluziacky, a po tom co odisla do ameriky, to asi do dvoch mesiacoch prebolelo. Viac som ju už nevidel.
Zalubenost prejde aj vtedy ak sa s dotyčnou vidis kazdy den, ale trva to o dosť dlhšie, u mna to trvalo asi tak rok. A potom, ako to pomaly zacne prechadzat, naraz zistujes, že ONA ma aj svoje chyby a vobec nie je taka dokonala, ako ked si si ju zidealizoval, ale je to normalna baba a ty o nic si neprisiel. Dokonca mozno je to tak aj lepsie...Ale kym to nezacne prechadzat, tak takmto uvaham clovek zatial nie je pristupny. Prva lastovicka prileti vtedy, ked zistis, ze myslienka na ŇU ti už nesposobuje bolest.
Jo, i letos to je pořád
Jo, i letos to je pořád stejné. Miluji ji! Dobrou noc...
Na té tvé ´lásce´ nic
Na té tvé ´lásce´ nic pěkného není..
Jsi jenom trouba zaslepený..:-)
Nesouhlasím, ale rozesmál
Nesouhlasím, ale rozesmál jsi mě ;-)
hele zoudlas, hlavne se
hele zoudlas, hlavne se prosim po skole nevenuj tomu, co studujes...
Tebe tak budu poslouchat
Tebe tak budu poslouchat :-P
Předsedo, má pravdu, ten
Předsedo, má pravdu, ten chlapec...........:-)))
Jirko a ostatní
Jirko a ostatní lidičkové... posílám odkaz na článek...třeba osloví ;-))
http://osho.tady.info/osho/promluvy/laska.php
http://osho.tady.info/osho/promluvy/uceniselasce.php
Krásný den