Když jsem zjistil, že má Oxalis v nabídce nově zelený pu-erh, rozhodl jsem se tuto novinku také ochutnat a prověřit ji pomocí svých vybíravých buněk chuťových a čichových. A jak to všechno dopadlo? To se dozvíte, když budete číst dále ;o)

Vůně suchých lístků je poměrně svěží a ovocná, ale mám dojem, že necítím lístky samotné, ale něco, čím jsou načichlé. Nevím... Po vložení lístků do nahřáté konvičky dojde k zintenzivnění a rozvinutí vůně, která je velmi zajímavá, výrazná, příjemná, sladká, ovocná, trošku těžší, ale neobjevují se v ní žádné výraznější rušivé tóny. Mám skoro dojem, jako by byl čaj něčím trošku aromatizovaný. Vůně je to vážně vcelku příjemná. Pořád znovu a znovu čichám k nahřátým lístkům a přemýšlím, jakou že to sladkost v jejich vůni cítím. Že by broskvový kompot?

Přitažlivost vůně lístků po jejich zalití výrazně klesla. Hodně ubylo sladkosti a ovocnosti, vůně zdrsněla a ještě více ztěžkla. Jak ale lístky v konvičce chladnou, vůně znovu zjemňuje a nabírá zpět svou sladkost, byť je nyní o poznání těžší. Jako pozitivní musím hodnotit, že ani po zalití z lístků necítím nic výrazně rušivého, i když musím přiznat, že jejich vůně mi prostě k zelenému pu-erhu nesedí. Nepříjemná ale rozhodně není.

Nejprve jsem vyzkoušel způsob přípravy dle návodu Oxalisu - 2-3 minuty, 70-80°C voda. 1. nálev jsem louhoval 2 minuty, druhý 3 minuty, vždy zalito vodou zhruba o uvedené teplotě. Vyzkoušel jsem i 3. nálev zalitý "stovkou" a louhovaný asi 8 minut.

Vůně prvního nálevu je nevýrazná, velmi slabá, ale celkem příjemná. Chuť nálevu koresponduje s vůní nahřátých lístků. Je ovocná, přiměřeně jemná, trošku drhne na jazyku. Dojezd je sladký, avšak s lehkým pocitem sucha v hrdle. Jak jsem ale už řekl, pořád se nemůžu zbavit dojmu, že čaj je něčím ovoněný. Chuťově mi velmi připomíná pu-erhry z Yunnanské oblasti Dehong, které patří povětšinou mezi lacinější a méně kvalitní čaje. Čaj je sice poměrně dobře pitelný, žádné vyloženě nepříjemné chutě nevnímám, ale nikterak mě neoslňuje. Navíc stále přemýšlím o té ovocnosti, která mi k tomuto čaji v takovéhle míře vážně nesedí... Co se barvy nálevu týče, je světlejší, žlutohnědá, lehoučce kalná.

Barva druhého nálevu je již intenzivnější, také hnědožlutá, opět je nálev lehce zakalen. Vůně je nepatrně výraznější, než tomu bylo u prvního nálevu, avšak stále velmi slaboučká. V chuti je nálev trošku silnější, také je louhovaný déle než první. Není již tolik ovocný a musím říci, že mu to spíš prospělo, neboť mi chutná víc. Opět lehce drhne na jazyku a vyvolává trošku pocit sucha v ústech, ale je celkem příjemný, byť chuťově poměrně obyčejný.

Třetí nálev je také krásně zlatožlutý, slabé, ale příjemné, vůně. Je trošku hořký, nevím, jestli je to vyšší teplotou vody, nebo prodlouženou dobou louhování. Chuťově však už je celkem prázdný. Pít se ale dá bez větších obtíží, nahořklý je však i jeho chuťový dojezd.

Jak tedy uvádí Oxalis v návodu, z čaje bez potíží připravíte dva poměrně použitelné nálevy, od dalších nálevů toho ale už tolik nečekejte (zkusit je ale můžete, uvidíte sami).

Dále jsem vyzkoušel přípravu podobnou kung fu cha. Použil jsem 200ml skleněnou konvičku a přiměřené větší množství čaje. Při přesypávání čajových lístků do mističky jsem z nich vybral vlas, větvičku (spíš takový klacík) a kamínek - to jsou mi ale poklady :o) Čajové lístky vložené do nahřáté konvičky mě opět okouzlují svou vůní.

Nejprve jsem provedl nultý oplachovací nálev a už ten byl barvou velmi sytý, lehce kalný. Možná je to i tím, že jsem použil poměrně velké množství čaje, ale zase mám větší konvičku. Dovolil jsem si ochutnat už ten oplachovací nálev a docela mě zamrzelo, že jsem jej až na jeden malý šáleček všechen vylil, protože byl výtečný (aspoň vzhledem k přihlédnutí k cenové kategorii tohoto čaje).

První nálev, zalitý vodou o teplotě pod 90°C (odhadem) a ihned slitý, má příjemnou zlatavou barvu, ještě mnohem intenzivnější, než nultý nálev, leč je také velmi zakalený. Ve vůni je patrná lehká ovocnost. Chuť je příjemná, svěží, ovocná, lehce svíravá, nasládlá, s mírnou hořkostí a také jemnou kyselostí v pozadí, avšak dojezd je sladký. Je to takový zajímavý míx chutí. Nepříznivě hodnotím snad pouze sucho v ústech poté, co se napiju, doprovázené takovým zvláštním, mně nepříjemným, pocitem. Nejedná se o žádný čajový zázrak, to v žádném případě, ale nálev je to příjemný.

Druhý nálev jsem připravil stejně jako první. Barva je obdobná jako u prvního, možná ještě trošku sytější. Chuť se však zjemnila a vylepšila. Je teď více harmonická a příjemná, zároveň se však v pozadí objevuje lehká hořkost, která v prvním nálevu nebyla. Mám také dojem, že vůně nálevu je nyní výraznější, v souladu s chutí čaje.

I třetí nálev jsem slil takřka okamžitě po zalití, jen vodu jsem použil zřejmě trošku teplejší, než v předchozích dvou případech. V chuti se ztrácí sladkost, naopak vystupuje lehká kyselost rychle přecházející v nepříjemnou hořkost, která je patrná i v dojezdu, škoda...

V chuti čtvrtého nálevu jednoznačně dominuje kyselost, taková zvláštní, tupá a nepříjemná. Dojezd je lehce hořký, nálev škrábe v krku. Žádné příjemné pití... V porovnání s dvěma předchozími nálevy to je vážně bída.

Pátý nálev je ještě horší, vystupuje výrazná hořkost... Dál už nebudu raději pokračovat.

Jaké je tedy resumé? Na přípravu ve stylu kung fu se tento čaj rozhodně nehodí, ale při běžné přípravě tak, jak to doporučuje Oxalis, vám vydá dva poměrně dobré nálevy. Za cenu 44Kč za 50g to tedy, alespoň na vyzkoušení, není špatná koupě. Chcete-li však opravdu kvalitní "zelenopuerhový" chuťový zážitek, poohlédněte se raději někde jinde ;o) Počítejte však také s tím, že si budete muset trošku připlatit.

Článek najdete také na Jirkově webíku o Pu-Erhu.