Dokonalost... Každý po ní touží. Pro každého se skrývá v něčem jiném... Nebo v někom?! Co však ona dokonalost je? Co je dokonalé? Co dokonalé není? A proč? Proč? Proč ne?

Každý z nás chápe dokonalost trošku jinak, každý ji hledá a vidí jinde. Co je pro jednoho dokonalé, pro druhého může být i při nejlepší vůli stále jenom obyčejné, všední... A nebo ani to ne.

Poznal jsem před časem jednu slečnu. Ze začátku byla obyčejná, postupně se však pro mě stává dokonalou. Je to tak se vším? Nevím... Ale v případě žen to mívám většinou naopak - nejdříve se mi zdají dokonalé a časem, jak je lépe poznám, zevšední... Avšak u této slečny to je jinak. Čím více ji poznávám, tím je pro mě zajímavější a tím více mě to k ní táhne. Všechno má však svůj háček... Ale aspoň si má člověk vždy kam pověsit kabát. 

Když čaj teče proudem, myšlenky nabírají na rychlosti. Přemýšlím, úplně o všem, ovšem. Dokážu se radovat i z věcí, které mě tíží, trápí a rozesmutňují. Je to paradox? Možná, ale je to krásné... V očích slzy smutku a na tváři blažený úsměv, zajímavá kombinace.

Říká se, že v jednoduchosti je krása. Proč je tedy ale všechno tak složité? Možná, nebýt všech těch složitostí, by byl náš život jednou velkou nudou. Ale aspoň by byl krásný... Opravdu? Kdo ví?!

Nejen v jednoduchosti však spočívá krása... A co je krásné, nemusí být ještě dokonalé... Co že je ta dokonalost?!

Dnes už toho bylo dost... Pojďte, dáme si čaj ;o)