Rostlina dlouhověkosti, nejlepší aftertaste roku v Thajsku, pětilistý ženšen a možná i jinak se dá nazvat tato bylina plná léčivých a afrodiziakálních účinků. Vzorek této byliny nám zaslal pan Zdeněk Nepustil z internetového obchodu www.dobrecaje.cz. S Kaderasem jsme neváhali a vzali vzorek s sebou na první i druhý sraz e-čajovny.

Při prvním neoficiálním srazu ve Valašském Meziříčí v čajovně u Půlměsíce, jsme se vykašlali na návod na obalu, nevím jistě proč, ale asi proto, že jsme čajomilové. Do gaiwanu jsme tedy dali místo gramu jednoho, jak doporučuje návod, hned gramy dva. Naši koňskou dávku jsme zalili asi 150 mililitry 80°C vody. Nic proti ženšenu, ženšenový oolong patří mezi mé oblíbené čaje, ale to, co jsme okusili asi po 15 vteřinovém čekání a prvním slití, se podle Jerryho dá popsat jako hodně jetá hrachová kaše. Chuť tohoto nálevu byla až přesládlá s přechodem do hořka. Aftertaste byl velmi, velmi dlouhý a barva byla jedovatě zelná. Obdobně vypadaly a chutnaly, i další nálevy. Asi až u čtvrtého nálevu se ona výše zmíněná hořkost začala vytrácet a na jazyku zůstávalo jen to známé ženšenové sladko. Tento nálev již pochválila i obsluha, která spolu se mnou tvořila tu něžnou část chutnajícich. Mužské osazenstvo však stále nenacházelo to pravé ořechové, v našem případě spíše bylinné.

Po tomto srazu jsem si vzala Jiaogulan domů. Zvědavost mi nedala, a tak jsem se pokusila o druhou zkoušku. Podruhé jsem byla chytřejší a držela se návodu. Místo dvou gramů jsem dala do gaiwanu necelý gram a opět zalila 150ml 80°C vody. Říká se mlčeti zlato, dovolím si přejmenovat toto rčení na čekati zlato. Mé dvacetivteřinové čekání totiž zlato přineslo. Tak, jako se rýžováním z hlíny stane zlato, tak dodržením návodu se z hrachovky stal velmi jemný a nazlátly nálev se slaďoučkým aftertastem. I když je na sáčku napsáno jednozálivkový čaj, já jej zalila celkem čtyřikrát. Tři nálevy byly stále ženšenově sladké, až čtvrtý byl slabý a nevýrazný. Každy nálev jsem nechávala o 20 vteřin déle než předchozí. Po tomto druhém "testu" Byliny nesmrtelnosti zvažuji její koupi.

Asi po třech dnech jsem Jiaogulan donesla do valašskomeziříčské čajovny, kde jsem jej opět podrobila zkoušce. Tentokráte ve společnosti majitele čajovny Aleše Ráry. Opět jsme dali do gaiwanu o něco méně než jeden gram zalili 80°C vodou a slévali po 20 vteřinách. Zalili jsme tři nálevy, každý další nálev jsme prodlužovali asi o dvacet vteřin. Po Kaderasovi byl Aleš druhý chlap, kterému tato lahůdka chutnala.

Při prvním oficiálním srazu e-čajovny se mi pětilistý ženšen opět zatoulal do tašky. Bohužel, asi díky zatemnění mysli z degustací Pu-Erhu a vykouření vodní dýmky, jsem dala víc jak onen jeden gram. Naneštěstí to bylo na výsledku znát. Z jemňoučkého a zlatavého nálevu se stalo něco, co se podobalo čvrtému nálevu ze srazu ve VM. Jo, holt i mistr tesař se někdy utne. Omlouvám se tedy všem, kterým Jiaugulan nechutnal a varuji všechny, kteří si jej koupí, pozor na dávkování, ať nepřijdete o jedinečný chuťový zážitek.