Japonský čaj I aneb „vzhůru na cestu k žaponcům“
Jak tu bylo v diskuzích správně poznamenáno, na e-čajce chybí základní informace a přehrabujeme se tu v detailech. Ačkoli já se v nich přehrabuju rád, uznávám, že někdy je třeba opustit pole přílišného „odbornismu“ a pustit se do zobecnění. Proto bych tu rád navázal na své vážené kolegy - především Petra Vilíma a Benkiho (ale samozřejmě i na všechny ostatní, kteří se tu tímto tématem zabývali) - a v několika krátkých příspěvcích vás seznámil s nádherným světem japonského čaje (zde tedy žádám Stana, aby přestal číst J).
Mým cílem rozhodně není shrnout veškeré dostupné poznatky. Naopak bych se s vámi touto cestou rád podělil o svoje osobní názory a zkušenosti a pokud s čímkoli zde uvedeným nebudete souhlasit, neváhejte to v diskuzi opravit nebo uvést na pravou míru. Dost bylo úvodů, jde se na to!
Jak je známo, Japonsko není pravlastí čaje. Z Číny jej tam ve dvanáctém století přivezl Eisai Zenji. Je možné, že tehdy ještě chutnaly čaje z obou zemí dost podobně, dnes už je to ale jinak. Díky japonským speciálně šlechtěným kultivarům, odlišnému hnojení a odlišnému postupu při zastavování fermentace se dnes japonské a čínské zelené čaje podobají pouze barvou nálevu – a to ještě jen občas. J Obecně se dá říci, že pokud na japonský čaj někde narazíte, z 99,9% to bude čaj zelený. Černé a polozelené japonské čaje jsou spíše raritou a ačkoli je rozhodně doporučuju k ochutnání, klasický charakter chuti v nich nenajdete.
Už jsem několikrát slyšel, že japonské čaje jsou „vyšší čajová škola“ a že čajový začátečník by se do nich ze začátku neměl pouštět (možná jsem to dokonce slyšel i od sebe…J). Do jisté míry je to pravda – je to způsobenou především jejich charakteristickou chutí, horší dostupností, obtížnější přípravou a hlavně vyšší cenou. Jak jsem tu už někde psal – levný čaj nemusí být špatný čaj, ale levný japonský čaj s největší pravděpodobností špatný bude (čest výjimkám). Pronikání do světa čajů z Nipponu se tak trošku prodraží. Proto se tu pokusím udělat co nejvíc proto, abych tuto cestu maximálně zjednodušil a zpříjemnil všem těm, kteří se na ni budou chtít vydat. A navzdory Stanovu přesvědčení – stojí to za to J
Na začátek je to vše, příště se vrhneme na druhy čaje a jejich krátké charakteristiky.
- Zápisník uživatele Stee
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.


Díky! Velice povedený
Díky! Velice povedený začátek, budu se těšit na pokračování! Jen tak dál!
Hledal jsem si informace o tebou zmiňovaném odlišném hnojení a jediné co mi vyplivlo je: http://cs.wikipedia.org/wiki/Japonsk%C3%BD_%C4%8Daj
Našel jsem to již dříve a nevím, jestli to nebyl žert. Opravdu se hnojí rybami? A opravdu to způsobuje "rybí" chutě, které mnohdy můžeme u japonských čajů najít?
Ani bych nevěřil, že se
Ani bych nevěřil, že se toho někdo tak rychle chytí, díky Stee. :)
K tomu hnojení. Rybí moučka se používá, resp. používala i v Evropě. Má z hlediska minerální stavby mnoho výhod, jako např. poměr dusík, vápník draslík a fosfor. Taktéž řadu stopových prvků. A co více, jde o zcela ekologicky šetrné organické hnojení (snad je s výjimkou ryb lovených v dekontaminované vodě, s obsahem olova, kadmia a jiných těžkých kovů), se všemy známými výhodami. V Evropě se k těmto účelům používali nejvíce sledi.Ovšem dnes je situace poněkud jiná, vzhledem k dostupnosti a cenám ryb. Inu už jsme si ty moře trochu vylovili!
Chuť po rybách se zcela jistě objevuje při krmení nebo přikrmování rybí moučkou u hospodářských zvířat ve všech produktech, v mase, mléce, tuku....atd. Za to mohu dát ruku do ohně, v osmdesátých letech jsem si to vyzkoušel. U rostlinnch produktů to tak jednoduché není, vzhledem k tomu jak rostlinný "metabolismus" funguje, ale kdoví.
Díky za vyčerpávající
Díky za vyčerpávající odpověď. Díky formulaci textu na wiki to vypadalo, jakoby japonci házeli ryby ať už celé nebo nasekané pod keříky :-D Moučka mě napadla, ale i tak se mi to zdálo být divné, myslím si, že se nepoužívá všude, spíše u běžných keřů určených pro horší čaje?
Dobrý den, jako doklad
Dobrý den, jako doklad přikládám fotografii ze zahrady jedné vyhlášené japonské firmy z Uji, která se na trhu proslavila obzvláště svými čaji matcha. Na této části se pěstují keře pro výrobu vyšších sort čajů.
http://www.teamountain.cz/gallery.php?spgmGal=JAPONSKO/UJI%20I&spgmPic=5...
Zajímavé, toho jsem si v
Zajímavé, toho jsem si v galerii nevšiml.
玉露 = 愛
Z toho si nic nedelej, ja
Z toho si nic nedelej, ja doted nevedel, ze ma Martin ma webu takovou fotogalerie ;-)
Velice děkuji za Váš
Velice děkuji za Váš komentář, přeci jen fotografie zastaví veškeré spekulace a udělá jasno.
Měl bych ještě pár otázek, či teoriií, na které bych rád slyšel názor ostatních. Přijde mi, že ve stoncích (kukicha) je rybí příchuť cítit více, než v listech (sencha, bancha atd.), absorbují tedy stonky více tuto složku, než listy? Pokud je čaj výrazně cítit rybinou, nejspíš někde došlo k chybě (moc hnojení, špatná úprava) a je to tedy spíše znak levnějších čajů?
Pokud je ovšem ta chuť
Pokud je ovšem ta chuť skutečně z hnojení, že. :-))
Chtěl jsem vesele napsat,
Chtěl jsem vesele napsat, že japonci na ty čajový keříky odhazujou nedojedený sushi, ale tohle je vskutku vyčerpávající odpověď. Dík Stane, tohle jsem ani já nevěděl :-) Charakter chuti je samozřejmě dán i jinými věcmi, ale i tohle na to může mít vliv. Stálo by za to ochutnat dva shodné čaje - jeden hnojený rybí moučkou a druhý něčím jiným. Ale to se nám asi nepoštěstí...
K tomuhle todle: Nejsem
K tomuhle todle:
Nejsem přesvědčen, že tlející, hnijící a páchnoucí zbytky ryb, rozežrané hmyzem a bakteriemi ovlivňují chut čaje, ač mohou působit jako hnojivo. Proboha, přece rostliny přijímají pro svou výživu základní prvky (N,P,K, atd.), pro fotosyntézu UV a jiné záření slunce, jak je mi známo ze sedmé pomocné.
I když, v ČR se hnojí chlévskou mrvou, alias kravím hnojem a volů je tady požehnaně....
Co se ti na tom nezdá?
Co se ti na tom nezdá? Když pohnojíš čaj rybami, získá rybí příchuť. Když pod ním zhyne myš, získá příchuť myší, když pod něj spadne jahoda, tak příchuť jahodovou, no a když to pohnojíš kravským trusem, jsou to levné sorty čajů. :D Promiňte mi tu ironii, ale zde uvedené postřehy mi připadají mírně řečeno silně diskutabilní.
Určitě to není jediný
Určitě to není jediný rozdíl a nevěřím tomu, že když by v Číně hnojili rybíma ploutvema, že by long jing chutnal jako gyokuro. Ale věřím tomu, že svůj vliv na chuť čaje to má. Ať je to názor jakkoli amatérský - nejsem chemik ani biolog a přírodní vědy mě vždycky děsily :-)
Dokonale řečeno, takto to
Dokonale řečeno, takto to cítím i já.