Pro Japonsko, stejně jako pro Čínu, není pití čaje synonymem pro rychlovarnou konvici, sáček s něčím, čemu Albert říká čaj, a horu cukru. Pro východní kulturu je pití čaje rituál, je to součást života většiny rodin již více než čtyři sta let. A proto právě v Japonsku a ne ve Velké Británii či USA začaly v 16. století vznikat první školy čaje na světě.

Historie čajových škol

Tanaka Joširó, veřejnosti asi více známý jako Sen no-Rikjú, vstoupil do historie Japonska jako buddhistický mnich, reformátor čajových obřadů, politik a čajový mistr. Tento člověk se narodil v roce 1522 ve městě Sakai. Jeho otec byl úspěšný obchodník, a tak podle zvyklostí doby se jím stal i Rikjú. Bohudík čaj, čajový obřad a celková příprava čaje ho uchvátily natolik, že se stal čajovým mistrem. Rikjú hlásal čtyři ideály cesty čaje: harmonii, úctu, čistotu a klid. Navrhl nízké a malé vchody do domků, kde se čaj připravoval. Díky tomu musel každý host (bohatý či chudý) při vstupu sklonit hlavu až k zemi – tím vyjádřil pokoru a úctu k domu a hostiteli. Jako čajový mistr a buddhistický mnich byl pozván do paláce, kde se stal čajovým mistrem dvou největších vládců středověkého Japonska Ody Nobunagy a Tojotomi Hidejošiho. Dle legendy Rikjú věnoval peníze chrámu Daitokudži v Kjótu. Tamní mniši mu zde jako projev úcty nechali před vstupem do chrámu postavit sochu s jeho portrétem. Hidejoši to považoval za výsměch své osobě a Rikjúovi přikázal spáchat rituální sebevraždu Seppuku. Poslední přání Rikjúa bylo vykonat před svou smrtí čajový obřad. Jeho přání bylo vyhověno.

Sedm pravidel čadó, které Rikjú hlásal:

Udělej lahodnou misku čaje.
Urovnej dřevěné uhlí tak, aby se v něm ohřála voda.
Květiny uprav tak, jak vypadají na louce.
V létě vyvolávej zdání chladu, v zimě tepla.
Konej vše s předstihem.
Buď připraven na déšť.
Měj ohledy ke každému, v jehož společnosti se ocitneš.

čte se po sloupcích z prava do leva

Rikjúuv majetek rozdělil jeho vnuk Gempaku Sótan mezi své tři syny, kteří pak založili tři školy čaje. Názvy škol byly odvozeny od částí domu rodiny Sen:

Omotesenke – znamená přední část domu

Urasenke – zadní část domu

Mušakodžisenke – název ulice, kde byla škola založena

Styl, který vyučoval Rikjú, i dnes stále vyučují všechny tři školy. Jmenuje se Wabiča (styl děravé chýše) a lpí na jednoduchosti, neokázalosti a rovnosti lidí. Wabiča je opakem stylu Sóinča, který upřednostňoval Tojomi Hidejoši. Ten v touze za přepychem zašel tak daleko, že si v Šoinča stylu postavil celou čajovou místnost i s výbavou k přípravě čaje ze zlata.

V dnešní době je největší školou čaje na světě již výše zmiňovaná Urasenke v Japonsku. Tato škola má své pobočky také v jiných zemích: USA, Francie, Německo, Rusko, Brazílie, Finsko, Egypt a od roku 2000 také v Praze. Od roku 1964 je nejvyšším představitelem 15. generace této školy Urasenke Sóšicu Sen XV.