S velkým zpožděním, ale přece bych rád zaznamenal oslavu Nového roku, která proběhla v čajové škole Urasenke.

Tak jako každým rokem, i letos proběhla koncem ledna v pražské pobočce japonské čajové školy Urasenke čajová slavnost na oslavu Nového roku. V tomto případě se spolu s Japonci čajová škola drží tradičního čínského kalendáře a tak konec roku neodpovídá našemu. Protože čínský kalendář je postaven na poněkud odlišném systému než kalendář náš, připadá čínský Nový rok na nejen zcela jiné datum, ale navíc každý rok tento den odpovídá jinému datu v našem kalendáři. Datum čínského Nového roku se řídí pohybem Měsíce a připadá na úplněk prvního lunárního měsíce v roce. Ten letošní připadl na 7.února. Každý rok je symbolizován jedním z 12-ti zvířat. Tentokrát proběhlo rozloučení s rokem prasete a přivítání s rokem myši.

Pro Japonce, stejně jako pro většinu jiných asijských národů, patří oslava Lunárního Nového roku mezi nejdůležitější svátky a slavnosti v roce.

Japonská čajová setkání, které v našich končinách známe spíše pod poněkud zavádějícím termínem čajový obřad, probíhají k nejrůznějším příležitostem a mezi takovéto příležitosti patří i tradiční japonské svátky a tudíž pochopitelně i oslava Nového roku. Jako řada jiných čajových setkání, které souvisí s některým z japonských svátků, má čajová oslava Nového roku své specifika.

Takovéto čajové setkání Japonci nazývají Hacugama, což v překladu znamená první kotlík. Pro tuto událost hostitel vybírá pro své hosty náčiní pečlivě tak, aby korespondovalo s Novým rokem a dodržuje určité zvyklosti, které jsou pro tuto událost typické.

V čajové škole Urasenke proběhla nejdříve během soboty 19.ledna hacugama, které se zúčastnili pouze studenti této školy a jeden z pokročilých studentů se ujal role hostitele.

Následující víkend pak proběhla oficiální hacugama pro nejbližší přítele a rodinné příslušníky studentů a také pro zástupce spřátelených organizací a institucí. Mezi významné hosty patřil například i japonský velvyslanec se svojí chotí.

Nyní se pokusím popsat průběh oficiální hacugamy a nahlédnout pod pokličku celého čajového setkání, za kterým stojí mravenčí práce mnoha lidí a průběh setkání pak ne náhodou připomíná chod složitého hodinového stroje.

Hosté obdrželi přibližně měsíc předem pozvánky na konkrétní datum a čas. V průběhu oné soboty a neděle tak bylo možno pohostit velké množství hostů, kteří byli rozděleni do příslušných skupin (většinou po přibližně pěti lidech) tak, aby se postupně v čajové místnosti mohli vystřídat.

Již vlastnímu zahájení předcházeli rozsáhlé přípravy. Ve spolupráci s pražskou restaurací v japonském stylu - Miyabi bylo zajištěno speciální japonské cukroví. Dopředu bylo pečlivě vybráno veškeré náčiní, které se následně používalo při čajových přípravách. Mezi dobrovolníky z řad studentů byli rozděleny jednotlivé role. Z čeho nebo lépe řečeno koho se vlastně takové čajové mraveniště skládá?

V tomto případě to vypadalo přibližně následovně. V roli hostitele (člověka, který přímo připravuje čaj) se střídali dva pokročilý studenti. Další studenti byli rozděleni do několika skupin. U vchodu do prostor čajové školy byl jeden ze studentů, který přicházející hosty uvítal a pomohl jim odložit si oděv a ukázal prostor, kde hosté vyčkali na ostatní hosty z příslušné skupiny a také na začátek přípravy, který korespondoval s časem na jejich pozvánkách.

Jakmile nadešel správný čas, přišel pro hosty pomocník hostitele, který se nazývá hantó. Ten je znovu uctivě pozdravil, přivítal a vyzval hosty, aby ho následovali do čekárny, která se nazývá machiai. Čekárnu tvořila příjemná japonská místnost a rozměru 4 a půl tatami. Tatami jsou japonské rákosové rohože, v našem případě o rozměru přibližně 1m x 0,5m. V této místnosti hostům nabídl občerstvení ve formě čaje bancha, vysvětlil hostům co to hacugama je, jak vypadá její průběh i to že jim bude během celé doby nápomocen a bude jim ve vhodných chvílích podávat informace k jednotlivým předmětům, které uvidí nebo se kterými budou manipulovat. Velká část evropských hostů vnímá čajové setkání jako obřad, který je velmi formální a pokud na tento fakt není brán zřetel, snadno se mohou cítit nervózně. I to byla role hantoa, aby v čekárně s lehkým neformálním občerstvením prolomil případnou nervozitu a dokázal zajistit podmínky pro příjemnou a uvolněnou atmosféru. V čekárně již měli hosté možnost prohlédnout si svitek s obrázkem myší a rýže a také keramické kogo (malá nádobka na vonné tyčinky) ve tvaru myši. K těmto nádherným předmětům dostali od hantoa i odpovídající výklad.

Obrovské množství práce probíhalo skryto očím hostů v místnosti zvané přípravna nebo japonsky mizuya. Zde pracovalo přibližně pět pilných mravenečků, jejichž úkolem bylo použité náčiní znovu dokonale vyčistit, doplnit a připravit na další přípravu hostiteli.

V čekárně hosté strávili jen tolik času, kolik potřebovali na vypití svého šálku banchy a při tom si vyslechli hantoův výklad. Bezprostředně po té, hosty hanto vyzval, aby jej následovali do hlavní místnosti, kde se bude čaj připravovat. Hanto pomohl hostům usadit se na svá místa a následně sám místnost opustil. Jakmile za sebou zavřel dveře, otevřel dveře hostitel, pozdravil se všemi hosty a zahájil přípravu čaje.

Krátce po zahájení přípravy se opět do místnosti vrátil hantó a začal hosty postupně seznamovat s tím, co měli v místnosti možnost spatřit. Zvláštní místo zde zaujímal výklenek zvaný tokonoma, kam většinou hostitel umístí svitek či květinu. Hosté měli možnost shlédnout tradiční výzdobu tokonomi, kterou tvořili svitek s kaligrafickým zenovým koanem Matsu kokon iro nashi -Borovice je vždy zelená, bambusovou vázu - hanaire, ve které byli umístěny v souladu s tradicí dlouhé vrbové proutky. Tato tradice má své kořeny ve staré Číně, kde vrbové proutky hráli významnou roli při odloučení a návratu. Dalším tradičním prvkem v tokonomě jsou na Nový rok vystavené naaranžované dřevěné uhlíky. Japonci na Nový rok tradičně vystavují do tokonomi tři rýžové koláčky - mochi, ale při čajových setkáních jsou tam ony uhlíky, které se používají v čajových ohništích.

Japonci používají dva základní typy ohniště. Přenosné - Furo, která používají v letní sezóně a ohniště zapuštěné do podlahy - Ro, které užívají v zimně. Ohniště Ro bylo tedy použito i v tomto případě. Na ohništi se hřála voda v kotlíku zvaném kama, která měla na sobě odlité Sho-Chiku-Bai, tedy Borovice-Bambus-Švestka, které představují populární symboly štěstí.

Hostitel se rozhodl pro přípravu nagaita so kazari, což je velice slavnostní typ přípravy, jenž obsahuje mnoho prvků z příprav, které se prováděli ve staré Číně za dynastie Sung. Přestože při přípravách ve stylu školy Urasenke hostitel v drtivé většině případů nevyužívá nějaké sady náčiní, ve kterých je určité náčiní ze stejného materiálu i vzoru, příprava nagaita so kazari je vyjímkou. Toho také hostitel využil a na černé lakované dřevěné desce měl před sebou sadu zvanou kaigu. Celá sada byla z původně korejské seladonové keramiky s malbou chrysantény. Sada obsahuje nádobu na studenou vodu - mizusashi, nádobu na odpadní vodu - kensui, podložku pod pokličku kotlíku - futaoki a konečně vázu připomínající shakutate. V té pak byli umístěné hůlky na dřevěné uhlíky - hibashi, které na svých koncích měli stříbrné borovicové šišky a také bambusová naběračka na vodu - hishaku.

Hostitel připravoval řídký čaj zvaný usucha. Pro první hosta měl připraven slavnostní novoroční čajový šálek (chawan) s obrázkem Sho-chiku-bai, dále dvě větvičky borovice (Nehiki matsu ), které se dávají na domy u vchodu v Japonsku, znázorňují ženu a muže - plodnost, štěstí, rodinu a konečně obrázek myši na destičce zvané ema, což je destička, která obvykle visí ve svatyni a na kterou Japonci píší novoroční přání. Pro druhého hosta měl pak připraven další šálek, který nesl slavnostní symboly Sho-chiku-bai, vějířů a jeřába jako symbol dlouhověkosti.

Jakmile dostal čaj první host, otevřeli se dveře a do místnosti vstoupilo několik pomocníků, kteří přinesli čaj ostatním hostům (mimo prvního a druhého hosta) z mizuyi.

Na jemný práškový čaj použil hostitel dřevěnou lakovanou nádobku natsume, na které byl obrázek jeřába a borovice. Velkou zvláštností byla čajová lžička chashaku, která byla vyřezána jedním ze studentů, který zároveň mistrně ovládá umění zpracování dřeva. Tato lžička byla vyřezána z borovice z chrámu Jukóin v komplexu Daitokuji kde je pohřben Rikjů (otec dnešní podoby čajového obřadu) a všechny generace Urasenke rodiny. Lžička měla jméno Hatsu Yume - první sen.

Symbol borovic byl použit i na zástěně zvané furosaki byobu. Po ukončení přípravy čaje hostitel použil na dolití studené vody do mizusashi nádobu zvanou mizutsugi s malbou bambusu.

Kdo jste toto dlouhé (a dost možná i nudné) čtení dočetl až sem a připojíte nějaký komentář, začněte jej tečkou, abych věděl, že jste to přechroupali a nebo že jsem znudil úplně všechny ;-)

Při ukončení přípravy hostitel ještě zvlášť pečlivě očistil natsume a chashaku. Které pak hanto donesl hostům. Ti si měli možnost tyto kousky prohlédnout z bezprostřední blízkosti a poslechnout si i odpovídající hantoův výklad.

Po té již hanto, společně s hostitelem poděkovali hostům za jejich účast a rozloučili se s nimi.

Když to dobře dopadne proběhne v letní sezóně obdobně probíhající čajové setkání, na které bych mohl dát pozvánku vážným zájemcům do placu i sem na e-čajovnu.