Čajové vyvrcholení
Jsem v práci a jdu si udělat svůj pracovní čaj - zelený vietnamský Chè thái nguyên. Svoji velkou (cca 1,5l), bílou, prostou, porcelánovou konvičku vypláchnu vařicí vodou. Nasypu do konvičky čaj a.......
to je asi ten nejkrásnější okamžik! Z horké konvičky vystoupí silná a nádherná vůně právě nasypaného čaje. Všechny myšlenky mizí, čas přestává existovat. Mám přivřené oči a nosem pomalu a dlouze nadechuji vůni rozevírajícího se čaje.
Teprve po tomto vrcholu zalévám čaj vodou a jdu si užívat svěží chuť vietnamského zeleného čaje.
Čaj si vychutnávám různým způsobem. Rád občas ochutnám pár suchých lístků, dokáži si užít jednotlivé nálevy. Užívám si okamžik, kdy se čaj prvně rozplyne po jazyku a po patře i chuť která zůstává v ústech chvíli po té, co jsem polkl. Raduji se z barvy nálevu, z krásných lístků, které se pomalu otevírají a rozvíjí jako motýl, který si po vylíhnutí z kukly začíná rovnat svá krásná křídla. Těší mne teplo šálku, který držím ve svých dlaní. Je toho skutečně hodně, co mi čaj dává a čím mi čaj dokáže pohladit.
Okamžik, kdy do vyhříté konvičky, gaiwanu či šálku nasypu čaj je však pro mne tím skutečným vrcholem. Ten okamžik, kdy se ze suchého čaje, který je prostoupen vlhkým teplem, uvolní jeho vůně. Je jedno zda je to černý Darjeeling, zelený vietnam, číňan či japonec, nejrůznější oolongy nebo japonský práškový čaj matcha. Téměř vždy je tento okamžik pro mne nejsilnější.
Jak je to s vámi? Který okamžik je tím vaším čajovým vrcholem?
- Zápisník uživatele PP
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Uf, začetl jsem se a
Uf, začetl jsem se a poslintal si klávesnici! :) Mám to úplně stejně. Ten okamžik vsypání lístků a následného přičichnutí je pro mne mnohdy větším zážitkem než samotné pití čaje.
Jsem rád, že v tom nejsem
Jsem rád, že v tom nejsem sám ;-)
Při prvním setkání?
Při prvním setkání? Když otevřu krabičku a poprvé mne ovane něžná vůně čajových lístků, poprvé cípkem oka zahlédnu jejich tvář...
Lidi neblázněte, mně se
Lidi neblázněte, mně se u toho čtení chce sladce plakat...
Tak jako na tebe, PP, na mě působí japonci...
Jinak jiskra prvního nálevu... jeho barvy, vůně, prvního doušku... A první kontakt s každým dalším nálevem u čajů tisíce vůní a chutí, kde jeden nálev se druhému nepodobá jako lidská duše se nepodobá jiné lidské duši...
Kde jako na člověka působí dědičnost, vlivy okolí, jeho myšlenky i myšlenky jiným, smích i slzy tvarují jeho duši... Tak na čaj působí duše člověka, nádobí, voda, lístky, množství i kvalita, láska se kterou je dělán, pro koho je dělán vůně okolí, čas, který se mu věnuje...
Jako by člověk vychovával dítě, usměrňoval jej, ale ono přece jen každým nálevem překvapilo, našlo si skulinku, kousek místa, kde povolila pozornost a ne a ne se podvolit...
..proud zlatave se
..proud zlatave se lesknouciho,
ve svetle svicky,
curku z hubicky konvicky,
naplnujici misku,
a pri tom zvonici o jeji hranu,
..vune prostupujici okolim,
a pote okouzleni chutovych poharku,
pri prvnim dousku,
pri kterem ta krasna vune,
ocaruje nos,
a telem i dusi,
prostupuje nepopsatelna harmonie.
hmmm no ano
hmmm no ano
Jsem v práci. Jdu si
Jsem v práci.
Jdu si uvařit svůj pracovní čaj Che thai Nguyen a najednou čtu tohle.
Jsme na tom stejně. Na tomhle čaji je asi nejkrásnější vůně, chuť prvního nálevu ... a cena.
Dík PP.
nádhera..tohle se vážně
nádhera..tohle se vážně velmi dobře čte...
myslím, že všichni kdo mají opravdu rádi dobrý čaj si jeho přípravu užívají stejně tak, jako následné popíjení a že nevynechají nic z toho, co tak presně popisuje PP..to by byl každý sám proti sobě..už s otevřením(kterékoliv)čajové krabičky mi znatelně povyskočí koutky úst(a když se chystám připravit ňějaký oblíbený sheng, tak několik minut nasávám tu omamnou vůni a studuji jeho dokonalý vzhled..lístek po lístku..a pak mu vrazím kudlu do zad..)) časové rozmezí mezi prvním kontaktem s čajovým listem a chvílí. kdy se ústa poprvé dotknou okraje misky, vnímám jako velký dar...