Mezi nedílnou součást čajové kultury, jestli něco takového vůbec je, patří vedle různých obřadů i čajové nářadí a nádobí. Nechme čajové obřady napříště a podívejme se podrobně na několik základních typů čajového nádobí, které je oblíbené v současné Čině.

Jako vše zde, i porcelán a keramika má historii počitatelnou v řádech tisíců let , proto není divu, že se obojí stalo mnohdy vzorem pro celý svět, případně po dlouhou dobu udávalo trend výroby i obliby u spotřebitelů. A pokud si to dáme do souvislosti s historií čaje, jako součástí života v Čině, zdá se, že dostáváme obraz absolutní dokonalosti. Nicméně, postupujme obezřetně!

Pokud vnímáte Čínu zprostředkovaně, například dojmem filmu " Tygr a Drak", může se Vám lehce stát, že v dnešní Číně nevyjdete z údivu.Čaj je něco, co si zasluhuje úctu, to jistě, ale taky je to nápoj, jak voda, nebo cokoliv jiného. Takže nikoho asi nepřekvapí, že prvním a nejednodušším čajovým nádobím je obyčejný papírový kelímek. Je k mání v několika objemových jednotkách a dá se použít (možná s tím výrobce počítal, i když pochybuji) k několika zalití po sobě. Bývá většinou doplněn "pytlíkovým" čajem a tady začíná ten rozdíl, protože dosud se vše odehrávalo nadmíru "evropsky". Ten čaj je většinou Lipton, většinou zelený, případně oolong typu "Tie gua yin". Na kelímky existují takové podšálky a ty se, jak známo, nikdy nevrací zpět.

Trochu výš leží to, co bylo v předcházejícím článku nazváno "Louhovačkou".

Válcová láhev opatřena uzávěrem se závitem a někdy sítkem uvnitř, často však elegantním poutkem. Bývá v provedení nerez, plášť, sklo a mnoho jiných. Nosí se všude a slouží k popíjení většinou oolongu, protože se čaj uvnitř zalévá opakovaně, často po celý den. Tady je pak na místě myšlenka, kolik čaje je "zdravé", případně "nezdravé" denně vypít. Znásobte si objem válce, ten je často kolem 0,3 l množstvím nálevu (cca 4-5). A už slyším ty nářky že takhle se to přece nedá počítat.. Takže pojďme dál.

Gaiwany (označení zhong jsem zatím nezaznamenal) se používají v čajovnách na nabídkové ochutnávání a testování čaje a jeho přípravu pro potenciální zákazníky. Jsou pochopitelně hlavně porcelánové, různě dekorované, nicméně pro tento účel se jako naprosto nejlepší jeví čistě bílé. Dekorace a barevné provedení může být velmi decentní, jako například u Mingske keramiky, modrý dekor na bílém podkladu. Nebo až téměř pouťové přepestrý, jak bývají porcelány dynastie Cching. Pokud jde o vnější dekoraci, je pouze věcí osobního vkusu. Jinak je tomu u celobarevných porcelánů jako je třeba seladon. Zde barva výrazně ovlivňuje dojem z čaje, který pijeme. Nicméně činané tvrdí, že bílá barva je pro čaj příliš tvrdá. A tak s oblibou volí různě barvené pohárky a Gaiwany. Tak to nechávám osobní preferenci a vkusu.

Součástí soupravy jsou různé slévací konvičky a také šálky na pití. Čichacích pohárků se v této rutinní a rychlé přípravě čaje nepoužívá, nicméně jsou na trhu snadno dostupné.

Viděl jsem Gaiwany i skleněné, což je jistě zajímavé na pohled, ale moc praktické mi to nepřipadá a dokonce jednou i Gaiwan dřevěný. Tak to už je snad pouze pro skalní ekology či trampské předáky.

Objem Gaiwanu je dost rozličný, ale obecně mezi 100 až 200 ml, zřídka více či méně. Manipulace už vyžaduje trochu cviku a zpočátku nebude nouze o opařené prsty, pokud zaléváte černý nebo červený čaj. Všem doporučuji vyzkoušet přípravu v Gaiwanu. Osobně ho sice nijak nepreferuji, ale je známo, že čaj připravený touto cestou má trochu jiné charakteristiky, než jsme zvyklí obdržet obvyklou přípravou. Vedle porcelánového provedení jsou samozřejmě k maní i Gaiwany kameninové v provedení Yixing. Většinou se používají uvnitř bílé glazované v různé barvě stejně jako známé konvičky. Ale o těch později.

Síla střepu je u takových výrobků neuvěřitelně tenká a u šálečku na pití máte pocit že držíte v ruce vaječnou skořápku. Kombinace přírodní keramiky s bílou glazurou působí sympaticky a je navíc praktická. Snadná údržba je u Gaiwanu potřebná. Ačkoli je to možné, pochybuji, že někdo vyčlení Gaiwan určitému druhu čaje, jako je to zvykem u konviček.

Na pití slouží tedy různé šálky, hrnky, misky a kalíšky. Zvláště dobře působí elegantní tenkostěnné porcelánové misky s decentním dekorem, většinou bílé. Ale někdy, se navzdory obecné zvyklostí zamilujete do misky, co není ani bílá, ani porcelánová a tím méně tenkostěnná. Zvláštní místo zaujímá jistě Seladon. Jeho lomené zelenkavé až někdy žlutavé barvy spolu s plastickým dekorem jsou výsledkem mnohaleté (v Číně řekněme mnohasetleté) snahy o napodobení přírodního materiálu, jadeitu. Z úplně prvních vyrobených seladonů se do dnešních dnů dochovalo asi 40 kousků, nicméně máme "mustr", jak má taková věc vypadat a tak je dneska možno narazit na krásnou misku i leckde na trhu. Využívá se efektu plastického dekoru, ukrytého v různé hloubce sklovité glazury. Ta je většinou navíc poseta krakelami ( vlasové praskliny), což umocňuje dojem prastaré čajové misky. Co na tom, že původní Seladon byl určen spíše ke konzumaci čínského vína než čaje.

Vedle klasických variant, či přímo replik historického porcelánu ( Ming, Cching) se občas objeví v některé z čajoven něco trochu netradičního. Zajímavé jsou zejména repliky velmi starých misek s glazurou, trochu podobné japonským. Glazura "zaječí chlup" je dost exotická, nicméně velmi dekorativní. Jestli z těchto misek budete pít čaj, nebo je necháte jen pro potěchu oka, nechávám na Vás. Po pár stoletích si váš prapravnuk za podobnou věcičku postaví rodinný dům. Pak následuje celá řada zajímavých kuriozit, jako skleněné, ale i porcelánové dvoustěnné misky apod.

Nakonec nám zbylo to nejdůležitější. Yixing.

Nebudu psát o původu, zpracování a výrobě. Jen pár osobních postřehů. Čiňané ho používají ve všech čajovnách i doma. Z malé konvičky se po letitém používání stává nepostradatelný společník na cestě životem a tak se ten kousek keramiky stává velice osobní záležitosti. Pokud mluvím o Yixingu, většinou máme na mysli konvičky. Zpracované v různém barevném provedení podle druhu výpalu jako téměř cihlově červené až rudé, hnědé, temně hnědé a černé ( výpal redukci či oxidační) a pak také dokonce žlutý. Střep může obsahovat různé hrubé ostřivo, nebo je naopak hlazený do matového lesku. To pak dodává výrobkům značnou variabilitu povrchové úpravy .

Tady si dovolím malou poznámku. Dejte pozor, u levnějších konviček se někdy objeví lesklý povrch, ovšem doleštěný voskem. Obraťte víčko a na jeho stropě můžete najít stopu zateklého vosku. Pak je nezbytné vosk odstranit. Povařte ji ve vodě. Dokud vosk neodstraníte, nepokoušejte se konvičku začajovat. Hrozí reálné nebezpečí vzniku nepěkných skvrn a následných výčitek svědomí.

Povrch je navíc velmi často násoben rytým dekorem. Vedle tradičně velmi dekorativního čínského písma, jsou to motivy posvátných stromů, často bambus, třešeň a borovice, ale i motivy čaje, čajového obřadu nebo třeba Taoismu a Budhismu. Opačným způsobem je vytvářen plastický dekor na povrchu konvičky. Lístečky, větvičky, kvítky. Pak různá zvířátka, postavičky, vozíky , domečky a tak dále. Nakonec může výsledek připomínat pařez obrostlý mechem s broučky, housenkami a veverkou. Věřte mi, viděl jsem na vlastní oči. Ve sbírce ji, bohužel, nemám, přišla by na cca 20.000,- Kč.

Vlastní tvary konviček jsou zcela mimo komentář. Vedle, řekněme usedlých a decentních, jsou to naprosto nepopsatelné kreace. Mnohdy geometrického či překvapivě futuristického designu. Ovšem pozor! Až na výjimky, jde o velmi tradiční formy, staré i několik set let. Pak je tu škála všemožných kreací, někdy docela působivých, někdy úsměvných, někdy, podle našich měřítek spíše kýčovitých. Ale kdo je oprávněným soudcem. Tady jsme v Čině!

Pokud jde o objem, je dán způsobem používání, proto jsou konvičky většinou velmi malé. Při metodě čajového obřadu Gong fu ccha se čaj zalévá opakovaně a proto je konečný objem často někde na půl litru a více. Nicméně, je pravda, že najdete i objemy větší, kolem půl litru. Na jednonálevové, červené čaje přímo ideální. Větší jsem ještě neviděl.

Pokud si takovou konvičku koupíte, je zvykem předvést, jak dobře se z ní nalévá čaj. Ještě se mi nestalo, že bych viděl na konvičce v tomo směru nějakou chybu. V čajovně vše funguje naprosto dokonale. Doma je to úplně jinak, ale kdo by se nechal něčím tak "nepodstatným" ovlivnit, když má doma skvost, vybrán mezi pěti sty kusy v krámku. Následně Vám obsluha přiváže rudým, oranžovým, žlutým nebo zeleným provázkem, ozdobnou řetízkovou vazbou víčko k oušku konvičky. Tato, navýsost praktická ozdoba, zachrání často padající "čepičku" před zničením. Doporučují napodobit a přivázat, pokud již nemáte u svých konviček podobnou úpravu. Viz foto.

A ještě, prosím, nezapomeňte na jednu věc. Konvička patří na podstavec, stojánek, nebo jak to nazvat. Všimněte si jak kterýkoli předmět vynikne, postavíte li ho na obyčejný nízký špalík dřeva. Mám oblíbenou hru, smlouvám totiž v čajovnách to, aby mi zmíněný stojánek dali ke konvičce zdarma. Mimochodem v prodejnách čaje se na rozdíl od ostatních míst téměř nesmlouvá!! Cenu Yixingu neovlivňuje velikost ( tady často napak), tvar ani nic jiného, pouze drobné razítko na dně konvičky zvenku a na pokličce uvnitř.

To totiž označuje výrobce resp. dílnu a podle té je stanovena cena. Takže mluvit o tom kolik tady Yixing stojí, je zhola zbytečně. Cena se pohybuje od 35 do zhruba 500 Y za běžné dostupnou konvičku. Najdete i mnohem, mnohem dražší, pokud si dáte záležet. Pokud vezmeme pěkný standard v těch drobnějších jsme někde kolem 100 Y. Ale to vše nehraje vůbec žádnou roli.

Když se totiž zamilujete tak.......

Poznámka autora:

Během psaní tohoto článku, nebylo zraněno ani zabito žádné zvíře.