Který „čajař“, by ji neznal. TieGuanYin, proslulý oolong v nesčetných chuťových variacích, čaj přímo stvořený pro čajový obřad GonFuCcha. Pro pití v kroužku přátel, za znaleckého blábolení o přednostech a nedostatcích oné sklizně, nebo prostě pro pití jen tak…Jednou svěží florální, květinové vůně a chuti, jindy zas „praženější“ s chuťovým dozvukem lískového oříšku. Ty často nepříliš vzhledně „užmoulané“ kuličky skrývající v sobě často potenciál mnoha nálevů, potěšení a povzbuzení těla i duše.

Prostě Božka, Boženka, nebo vznešeně Bohyně. Jak nám ukazuje slovník význam tohoto jména je Železná bohyně milosrdenství. Taky ale najdete překlad „Starý železný budha“, nebo „Železný Budha milosrdenství“ a tak dále, a tak dále. Čínština je řeč mnohoznačná.

Fajn. Ale proč?

 Stará historka o tom jak chudý vesničan obětoval trochu čaje zrezavělé, železné soše Budhy a ten mu pak na oplátku ukázal keř, ze kterého sklidí ten nejúžasnější čaj je všem dobře známa. Ale kdo to byl? Kdo je GuanYin 觀音?

Možná Vás teď trochu zklamu, ale tohle výjimečně nebude čtení o čaji jako takovém, ale přesto věřím, že Vás jeho přečtení pobaví.

Tenhle čajový gigant dostal jméno podle velmi důležité postavy, jednoho ze symbolů Mahájánového buddhismu GuanYin. To je celkem zřejmé, ovšem my přece jen postupujme poněkud více ze široka, protože jak jistě tušíte, ono to takhle jednoduché nebude.

V Mahájánovém buddhismu má své velmi důležité místo bódhisattva Avalokitešvara ( tib. Chenrësig), který je budhou nekonečného milosrdenství a soucitu, jedné ze dvou základních principů budhovství ( tou druhou je pak moudrost, reprezentovaná bodisattvou Mandžušrím, nicméně to ponechejme pro tentokrát stranou, nebo to zamotáme víc, než už to je).

Dosti často bývá proto Avalokitešvara také označován jménem Mahakaruna, což lze ze sanskrtu volně přeložit jako nekonečný soucit. Je přímou silou budhy Amitabhy a má zázračnou schopnost pomáhat všem bytostem. Podle legendy shlédl shůry nebes na svět a z utrpení a bolesti světa mu doslova pukla hlava. Jeho duchovní otec Amitabha pak z úlomků složil jedenáct nových hlav a takto, včetně tisíce rukou bývá Avalokitešvara zobrazován. V klenotu na čele mívá maličkou sošku Amitabhy.

Všichni Tibetští dalajlamové jsou považováni za přímou inkarnaci bodhisattvy Avalokitešvary a snad bezkonkurenčně nejznámější buddhistická mantra Mahájany „Óm mani padme húm!“ je zasvěcena právě jemu. (v Tibetu, je její výslovnost spíše „ Óm mani peme hung!“, ale to je naprosto bezvýznamné).

V Číně a Japonsku je Avalokitešvara uctíván jako GuanYin, respektive Kannon. A tady právě vzniká ta zvláštní situace, protože se vyskytuje převážně v ženské podobě, ačkoli až do rané dynastie Sung, byla v Číně na jeskynních malbách zobrazena jako švarný mládenec s knírem a někde najdeme dokonce obě zobrazení, tedy ženské a mužské společně (Tatsu v Sicchuanu)! Příčina je vykládána různě. Jedna z možností je, že bylo vnímání této postavy ovlivněno nastupujícím Taoismem, který Guan Yin mimochodem vřele zahrnul do svého panteonu uctívaných postav a naleznete ji v téměř každém taoistickém templu. Další udává jako důvod této změny vliv tantrického buddhismu, kde každý z budhů má svůj ženský protějšek, tedy vládne mužským a ženským aspektem.

Ženským protějškem Avalokitešvary je Bílá Tárá (tib. Dolma), je jeho ženskou emanací, která povstala z jeho slz a vedle Zelené Táry je jednou z nejuctívanějších Jidamů (osobních ochranných božstev) v Tibetu. Podle Tibetské legendy jsou např. obě manželky tibetského krále Songcän Gampy, původně nepálská a čínská princezna, právě převtělením Zelené a Bílé Táry a pana krále nadchly pro buddhistickou víru.

Pokud bychom doslovně přeložili sanskrtské jméno Bílá Tárá, totiž Pádravásiní, do čínštiny, dostaneme BaiIGuanYin. A právě tuto postavu v bílém rouchu, jako ochranitelku mateřství, ale také například námořníků, Číňané přijali a dodnes milují a uctívají. Váže se k ní velké množství poetický pověstí, podle nichž byla dcerou krále a proti jeho vůli se dala cestou klášterního života a později svého otce v nemoci zachrání, ačkoli jí zákeřně ukládal o život.

Bohyni je v Číně zasvěcen ostrov PuTuoShan, na kterém se podle legendy znovu zrodila a odtud je zřejmě pokládána za patronku námořníků. Zde má mnoho chrámů a jeskyní svatyní a svatyněk.

Ale kult je rozšířen, zejména v Jižní Číně masově. Bývá zobrazena v různých pozicích s větévkou v ruce, nebo s nádobkou a kapkou nebeské rosy nesmrtelnosti a podobně.

GuanYin je taková sympatická „babča“, jak onehdy trefně vyjádřila má kamarádka Lída, která je uctívána především ženami a dívkami v mnoha chámech po celé Číně. Není divu. Je ochránkyní mateřství a přináší děti. A tak máslové lampičky v chrámech nepřestanou nikdy blikotavě svítit a otýpky vonných tyčinek pořád dál a dál posílají do atmosféry omamnou vůni na podporu zoufalých proseb, či neskonalých díků.

A možná i my, kdy tenhle skvělý čaj pijeme, trochu pomáháme. Kdo ví.

Mám ji rád, jako postavu i jako čaj. A věřím pevně, že nám čajovým pomatencům promine, když ji občas řekneme pěkně česky Božka, či Boženka.

Nemyslíme to zle, Vaše Svatosti.        

Děkuji kamarádce Lídě Hyklové za fotografie z ostrova PuTuoShan, kde jsem osobně nebyl a bez nichž bych se k napsání  tohoto článku asi nedokopal. Ostatní jsou fotografie předmětů z mých sbírek a  z mých cest. 

Literatura: Základy tibetského buddhismu, Rebecca  Mc Clen Novic, Pragma  1999,Lexikon východní moudrosti, kolektiv, Votobia, 1995 Buddhistické symboly, Tatjana a Mirabou Blau, FontánaWeb – slovník cizích slov